Prof. PhDr. Mečislav Borák, CSc. – životopis

Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu ve Frýdku-Místku (1962) a Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor publicistika (1968). Na téže fakultě prošel rigorózním řízením (práce Přehled vývoje katolického tisku v českých zemích do roku 1918) a získal titul doktora filozofie (1972). Vědeckou hodnost kandidáta historických věd v oboru československé dějiny získal v Čs. akademii věd v roce 1988 (práce Odboj proti fašismu na odtrženém území Těšínska v letech 1938-1945).

Habilitoval se v oboru české dějiny na Univerzitě Palackého v Olomouci v r. 2001 (práce Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě 1945-1948). Profesorské řízení na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě se uskutečnilo 6. 11. 2008, prezident ČR jej jmenoval profesorem pro obor historie se zaměřením na české a československé dějiny s platností od 18. 9. 2009.

Po ukončení studia a absolvování základní vojenské služby (1969) pracoval jako sociální pracovník a psycholog v družstvu Zlatník v Ostravě, od r. 1975 jako odborný pracovník-historik v oboru nejnovějších dějin ve Slezském muzeu Opava, od r. 1984 jako vědecký pracovník-historik ve Slezském ústavu ČSAV v Opavě (po delimitaci v r. 1993 součást Slezského zemského muzea Opava), se kterým i později dlouhodobě spolupracoval na částečný úvazek.

Od roku 2000 pracoval na částečný úvazek rovněž v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v jeho Centru pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války (od roku 2012 je Centrum samostatnou institucí). V roce 2004 se stal vědecko-pedagogickým pracovníkem Slezské univerzity v Opavě, kde pracoval v hlavním pracovním poměru (v Ústavu středoevropských studií Fakulty veřejných politik).

Zabýval se především zkoumáním mechanismu represí totalitních režimů XX. století v českých zemích i v kontextu dějin zemí střední Evropy, a oběťmi těchto represí. Zprvu šlo o dějiny II. světové války, okupace a odboje, zvláště v regionu severovýchodní Moravy a Slezska. Napsal několik monografií o nacistických perzekucích a holocaustu, později se zabýval problematikou restitucí kulturních statků obětí II. světové války. Ve výzkumu poválečných represí se soustředil zvláště na tábory nucených prací v českých zemích, na dějiny retribučního soudnictví v ČSR a na perzekuci Čechů a československých občanů v bývalém Sovětském svazu. Tato tři témata byla v české historiografii zpracována poprvé a publikované monografie založily další výzkum.

Stálým okruhem jeho výzkumu byla historie československo (česko)-polských vztahů, včetně problematiky polské národnostní menšiny v ČSR (ČR). V rámci výzkumu dějin Slezska se podílel na všech novějších syntézách dějin Slezska a Těšínska a monografiích několika měst a obcí.

Jako řešitel či spoluřešitel se účastnil úspěšného řešení 9 výzkumných projektů Grantové agentury ČR, 2 projektů Grantové agentury Akademie věd ČR, 2 projektů vědecké rady Ministerstva zahraničních věcí ČR, 1 výzkumného záměru a 2 projektů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a několika dalších domácích i zahraničních výzkumných projektů. Publikované výsledky výzkumu (dvě desítky monografií a přes 200 kapitol v hromadných monografiích a studií v odborném tisku) měly značný ohlas a byly několikrát oceněny.

Dr. Borák se stal expertem na problematiku odboje proti nacismu a obětí totalitních režimů, působil jako poradce MNO při ověřování odbojové činnosti z území severní Moravy a Slezska, člen a předseda odvolací komise pro odškodnění totálně nasazených ČNFB a člen mnoha dalších odborných komisí. Poskytl v této problematice desítky expertiz státním orgánům, institucím a organizacím a mnoho set konzultací badatelům i nejširší veřejnosti. Byl členem několika vědeckých a redakčních rad, odborných historických orgánů a komisí. Poznatky z výzkumu představil na 150 mezinárodních vědeckých konferencích a mnoha veřejných přednáškách a besedách. Jako editor či redaktor připravil k vydání 35 sborníků a monografií.

Věnoval se výrazně i publicistické činnosti a získal rovněž nejvyšší novinářská ocenění. K popularizaci výsledků výzkumu patří přes 500 článků v tisku, více než 200 vystoupení v rozhlase a televizi, autorský podíl na 15 historických výstavách a muzejních expozicích, na 15 dokumentárních filmech.

Přednášel externě témata z obecných i českých nových dějin na Ostravské univerzita v Ostravě (Filozofická fakulta, Katedra dějepisu), na Slezské univerzitě v Opavě (Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie) a na Univerzitě Palackého v Olomouci (Filozofická fakulta, Katedra dějepisu), od roku 2004 pak na plný pracovní úvazek na Slezské univerzitě v Opavě (Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav veřejné správy a regionální politiky, od r. 2008 Fakulta veřejných politik, Ústav veřejné správy a regionální politiky, od r. 2012 Ústav středoevropských studií). Od r. 2011 byl předsedou oborové rady doktorského studijního programu Moderní dějiny střední Evropy.

Zemřel po těžké nemoci 15. 3. 2017.